Před dávnými časy se z hvězdy Lótion odlomil kus, který se vydal na cestu vesmírem. Spoustu let na povrchu tohoto úlomku nic nekvetlo, ani nedýchalo. Jednoho dne, když se blížil k Álfheimu, se na úlomku objevily stromy, zmrzlé prameny vody roztály a změnily se v koryta řek. Postupně tálo i moře ledu, které se během pár týdnů zmítalo ve vlnách. Na úlomku se začal prohánět vítr, dalo se tu dýchat a vše kvetlo.
V té době stařešinové na Álfheimu, stejně jako už dlouhá staletí předtím, vzhlíželi k hvězdě Lótion a pozorovali vesmír. Kdysi dávno mnoho z nich bylo svědky menšího výbuchu hvězdy. Netušili však, co brzo objeví. Jeden z Álfů nepozoroval tak pečlivě, jak mu bylo přikázáno. Normálně by ho za tento hřích stihl krutý trest, dnes mu však bylo odpuštěn. Zvolal totiž: "Něco sem letí!"
Okamžitě vyvolal takový poprask, že i nejstarší ze stařešinů přiběhl, aby se podíval co mladý Álf objevil. Nemohl tomu uvěřit, kolem jejich mohutné planety volně proplouvala malá planetka. Když si byl jistý, že se jedná o neobydlenou planetu okamžitě tuto novinu oznámil bohyni Freye. Ta společně s ním pozorovala planetku, která se po pár dnech úplně zastavila.
Álfové si to vysvětlují tím, že kouzla vyzařující z jejich planety úlomek připoutala na místě. Nejspíš by jinak bloudila dál Vesmírem. Álfové si okamžitě na tuto planetku činili nárok, přeci ji objevili oni. To se však nelíbilo Ásgarďanům. Ti ji jako novodobí bohové, chtěli jako nový domov pro svůj lid z Midgardu.
Oblíbeným řešením sporů v těch dobách byla válka, ta bohužel nepřinesla nic, než jen zpustošená vojska na obou stranách. Byl tak dohodnut mír. Álfové na Svět mezi světy pošlou dva zástupce z každého svého významného rodu a jejich služebníky. Ti budou pracovat a vybudují nový svět. I král Álfů pošle svého syna a jeho snoubenku na tento svět, kde společně založí nová města a vytvoří tak nové království. Za to však musí přijmout název Alyonys, který značí spojenectví s Ásgardem a musejí do svého království přijmout každého, kdo o to požádá.
Tak se i stalo, syn krále Álfů a jeho žena Eleonor jako první vstoupili na půdu Alyonu. Za pomocí všech pánů z Álfheimu a lidí, kteří přišli z Midgardu se podařilo postavit bájné město Gil'ead. Pak Král a Královna mohli usednout na Křišťálový trůn. Vše v jejich zemi postupně kvetlo. Někteří Álfové zběhli a postupně se z jejich těl vytrácelo světlo. Tak vznikli první Temní Elfové, kteří se usadili v lesích.
V té době se objevil Kezeroth, Stín a pán chaosu. Ten se usadil se v Alyonu, hluboko v Nevyzpytatelných bažinách. Zde začal šířit svoji hrůzovládu a zabíjel vše živé, na co narazil. Král byl mrtev a Královna Eleonor byla zoufalá, proti stínu nemohla bojovat sama. Uzavřela krvavou smlouvu s draky a celý svůj rod tím proklela. Jeden prvorozený syn se v budoucnu narodí s netušenou mocí, poznamenaný dračím tetováním na levém předloktí. Bude napůl drak a napůl Álf.
Stín se však nehodlal tak snadno vzdát. Ze 7 duší álfských dětí vytvořil parazity, Démony. První sedmičku. V jejich čela stanula démonka Superbia, známá jako Pýcha. Ta byla následována jejím bratrem Luxuriou a dalšími démony: Avaritií, Invidií, Irou, Gulou, Acedií. Byli stvořeni pro to, aby zabíjeli a zničili vesmír. Poté, co Eleonor splynula s drakem a uložila se do spánku pod horami a byl Stín uvězněn v bažinách. Zůstala jen sedmička a hraničářka s královskou krví a schopnostmi Eleonor, matky draků.
Álfové s pomocí lidí sedmičku vyhnali z Alyonu. Začala se stavět města. Do pouště přišly první kočovné kmeny Vlků, divokých lidí, kteří se podle pověsti dokáží měnit na zabijácké bestie. Z daleké planety přišly bytosti noci, mocní upíři, kteří si svá bohatá sídla stavěli v Temných skalách. A lidé, ti mají své centrum kolem pevnosti Grey Keep.